Zatímco většina studentů a  profesorů během prodlouženého víkendu relaxovala a odpočívala,  našlo se několik jedinců, kteří využili volné dny k  prozkoumání nejlidnatější metropole EU - Paříže.   Ve večerních hodinách, dne 30. dubna  2009, se před sportovní halou v Dobříši sešla skupina studentů  (1. ročník, 2. ročník a kvarta), profesorů a dalších  dospělých, kteří následně všichni společně vyrazili na noční  cestu autobusem do Francie, k řece Seině. 
V pátek, 1. května, kolem 7 hodin  ráno, jsme se probudili kdesi na předměstí Paříže. Po  shlédnutí průvodního filmu, jenž nás měl informovat o všem,  co patří k řádné turistické procházce po velkoměstě, jsme se  konečně mohli vydat na pohlídku.   Začali jsme obdivováním Eiffelovy  věže, která se z čista jasna objevila přímo před námi. Po  čekání v téměř hodinové frontě jsme se dostali do výtahu,  který nás vyvezl až na vrch věže, odkud se nám naskytl  nezapomenutelný pohled na celé město z výšky necelých 280  metrů.  Pokračovali jsme parkem Champs de Mars  a odtud k Invalidovně. Přešli jsme most Alexandra III. a došli až  na Náměstí svornosti. Následoval krátký rozchod v Jardin des  Tuileries a obdivování Malého vítězného oblouku. Pod pražícím  sluncem jsme dopochodovali až před  Louvre. Muzeum jsme obešli,  přičemž si někteří z nás ochladili ruce vodou z bazénků,  obklopujících skleněnou pyramidu. Stanuli jsme také před  impozantní katedrálou Notre-Dame, která působí skutečně  velkolepým dojmem. Závěrem pátečního programu byla vyhlídková  plavba lodí po Seině. Kromě racků jsme viděli nespočet krásných  výjevů, které lze spatřit snad jen v Paříži. Po plavbě nás   autobus konečně dovezl do hotelu F1.  V hotelu bylo sice těsněji, ale  čisto, takže noc snad přečkali všichni bez větších problémů. 
V sobotu ráno nás čekala příjemná  snídaně a následný pěší výlet do nedalekého opatství  Saint-Denis. Po návratu do hotelu se někteří zmrzlí jedinci  (ráno byla na krátké rukávy opravdu zima) převlékli a autobus  nás odvezl do supermoderní čtvrti La Défense.  Na každého působily mrakodrapy  jinak. Některé to uchvátilo, jiní zas dávají přednost  historickým stavbám. Poté jsme se opět ocitli v centru. Prošli  jsme si část města, prohlédli si Sainte-Capelle a vydali jsme se  do Louvru (to už začínalo být opět horko). Muzeum jsme si prošli  po skupinkách. Bylo tu k vidění několik opravdu vzácných a  zajímavých a proslavených kousků.  K večeru byla na programu procházka  po Montmarteru. Vyšplhat se až k bazilice Sacré Coeur dá sice  pěknou práci, ale pohled odtud na město je opět okouzlující. 
Po nedělní snídani už musel mít  každý zabaleno. Naložený autobus nás odvezl na poslední  procházku Paříží. Začali jsme muzeem d´Orsay. V prostorách  bývalého nádraží se nachází ohromné množství přenádherných  soch a obrazů. Sbírka impresionistů je jedinečná (Degas, Monet,  van Gogh...).  Po poledni jsme přešli do Rodinova  muzea, kde byly vystavené četné ukázky jeho moderní sochařské  činnosti. Odtud se vydal každý vlastní cestou až na Náměstí  svornosti. Nejčastější trasa vedla patrně přes slavnou  Champs-Elysée ?" dlouhý bulvár, spojující Velký vítězný  oblouz a Náměstí svornosti. Právě na tomto náměstí jsme se  setkali s autobusem, který byl připraven nás odvézt zpátky do  Srdce Evropy. Až při vyjíždění z města jsme si pořádně  uvědomili, jak je Paříž úchvatná, smyslná a kouzelná. 
V pondělí ráno autobus dorazil před  sportovní halu. Přestože v Paříži nespadla ani kapka vody, v  půl osmé na Dobříši pršelo. I přes nepěkné uvítací počasí  však zůstavá faktem, že doma je doma. 
Anita Andelová (Kvarta)