[Osvětim, Krakov    25. - 26. března 2011]. 
Hlavním  cílem naší historické exkurze do Polska byla návštěva největšího  nacistického koncentračního tábora Osvětim-Březinka  (Auschwitz-Birkenau)  a představení Polska jako země historicky, jazykově i kulturně  blízké té naší. 
    	Z  Dobříše jsme odjížděli ve 4 hodiny ráno, po osmé hodině jsme  v autobuse začali sledovat film Schindlerův  seznam,  prvním bodem naší exkurze byla Osvětim.  Roku  1942 zde bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně  po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s  krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí.  V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny  národnosti okupované Evropy. Tábor se stal místem působení  neblaze proslulých lékařů SS, zejména Josefa Mengeleho. 
Tito  lékaři prováděli pokusy na lidech a nové vězně, kteří  přijížděli do tábora v nákladních vlacích, na rampě  tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému  zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a  zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí  na jejich pokusy.  Když  se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších  věznů do jiných táborů, plynové komory a krematoria vyhodili do  vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění.  I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech  proti lidskosti. Odhaduje se, že v koncentračních táborech  Osvětim-Birkenau mohlo zemřít 1,3 mil. lidí. V tomto smyslu  drží Osvětim smutné první místo. Pozdě odpoledne jsme  přejeli  do Krakova  a ubytovali se v pohodlném hostelu v bývalém ghettu v centru  města,  kde dostali studenti osobní volno. 
Druhý  den nás čekala prohlídka bývalého polského hlavního města a  jeho fascinující architektury: židovská  čtvrť,   královský  Wawel,  katedrála,  Královská  cesta,  chrám  Panny Marie  s největším gotickým oltářem na světě, dále Sukienice,  Barbakan.  Kolem poledne končila naše prohlídka města a začalo pršet, ale  vůbec to nevadilo, protože posledním bodem programu byly solné  doly ve městečku Wieliczka,  kde jsme na 3,5 km dlouhé trase viděli kromě jiného i působivé  sochy, historické a mýtické postavy vytvořené z kamenné soli. 
Nejzajímavější byl podzemní kostel ve tvaru klenuté síně,  kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby  soli. Důl také bývá nazýván "polskou solnou katedrálou".  Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km.  Důl byl v provozu nepřetržitě od 13.stol až do prvního  desetiletí 21. století. Každý student obdržel jako dárek pro  rodinu kuchyňskou sůl z Wieliczky. 
Zpáteční cestu jsme si zkrátili filmem Romana Polanskiho Pianista, založeným na skutečném příběhu Žida, který přežil válku ve Varšavě a hraním na kytaru a stolní hry Evropa. Na Dobříš jsme dorazili v jednu hodinu po půlnoci.
  	Pedagogové  i samotní studenti se opět přesvědčili, že výuka  prostřednictvím exkurzí nabízí nejlepší způsob, jak studentům  přiblížit historii, která jinak může být těžko pochopitelná  a nezáživná. Pokud nám to okolnosti opět umožní, budeme v  historických exkurzích pokračovat i nadále.